My lidé chceme žít v dokonalých objektech. Nechceme, aby nás tu cokoliv rušilo, aby nám tu cokoliv poškozovalo náš majetek, ujídalo nám to v přeneseném a třeba i nepřeneseném smyslu slova ze společného krajíce, a zrovna tak u sebe nechceme mít ani nezvané hosty, kteří nám tu jako památku na sebe zanechávají bobky nebo dokonce drze pobíhají po našich místnostech sem a tam. Zkrátka a dobře nechceme, aby se do našich domovů nastěhovali volně žijící hlodavci, kteří nectí náš majetek, nemají ani potuchy o hygieně a mnohdy také roznášejí nemoci.

Takové tvory nehodláme strpět nejen u nás doma, ale ani na pracovištích, ani v obchodech, restauracích a podobně. A vadí nám samozřejmě i tam, kde je to pro ně často ten největší ráj, tedy u popelnic. Protože od těch to není k nám domů daleko, a tak se odsud tito tvorové nejednou šíří až k nám.

Když podobné tvory zaregistrujeme tam, kde nemají co pohledávat, snažíme se proti nim bojovat. A to nejen proto, aby naše drahé polovičky nemusely štítivě pištět a vyskakovat v panice na židle. Tyto nepříjemné tvory likvidujeme prostě proto, že je ve svém životním prostoru nesneseme.

Ti, kdo vědí, co je deratizace, mají podobný boj mnohem snadnější. Ti neztrácejí čas nastražováním pastí v obvykle marné snaze ony tvory vybít nebo otrávit. Ti se obrátí na profesionální firmu, která umí nejenom hubit, ale také vyhledávat a ničit celá hnízda těchto tvorů, vyhledávat cesty, kudy se k nám tito tvorové dostávají, a zamezovat průniku dalších.

Takže je deratizace určitě užitečnou pomocí. Díky ní nás neobtěžují oni nepříjemní tvorové ani zdaleka tak často, jak by tomu jinak mohlo být. A byť se zdá, že je to boj, který my lidé nemůžeme nikdy vyhrát, protože se oni hlodavci dobře skrývají a množí rychleji, než je likvidujeme, bojovat se proti nim musí. Na věčné časy a nikdy jinak.