Pokud se kolem sebe rozhlédneme, mohlo by se zdát, že lidé jsou stále více a častěji nemocní. Mnoho z nás to dává do souvislosti s dnešní dobou. Avšak když nad tím skutečně budeme bádat, zjistíme, že opak je pravdou. Průměrná doba dožití se neustále zvyšuje, a to nejen u nás, nýbrž v podstatě po celém světě. Zdálo by se tedy, že lidé jsou naopak zdravější. Ani to však nemusí být nutně ten případ.

Tím hlavním důvodem, který tento trend způsobuje, je mnohem lepší a dostupnější zdravotní péče. Dnes již bez problémů dovedeme vyléčit i neduhy, které by dříve byly smrtelné. A i ty, kteří mají nevyléčitelnou nemoc, umíme udržet v relativně dobrém stavu mnohem déle. Nelze se tedy divit, že lidé žijí stále déle.

To však přináší otázku, kam až tento trend může zajít. Dočkáme se jednou doby, kdy se někteří dožijí i dvoustovky? Biologie nám jasně říká, že tomu tak nebude. Brání tomu hned několik překážek, přičemž ty hlavní představují samotné limity lidského těla.

V podstatě by se dalo říci, že veškeré naše orgány mají určitou maximální životnost. Tu jde sice dobrou péči natáhnout na maximum, avšak existuje limit, za který prostě ani při nejlepší snaze jít nejde. A stačí, pokud tento limit bude mít jen jeden jediný orgán k tomu, aby člověk zemřel. Z valné většiny je však u prakticky celého těla stejný, okolo 120 let.

To se zdá dobré, ovšem je otázkou, v jakém stavu se budeme tohoto věku dožívat. On je totiž velký rozdíl, když tato léta strávíme aktivně, a když budeme v podstatě připoutaní na postel a odkázáni na pomoc ostatním, avšak neschopni zemřít, neboť léky nás udržují při životě. Je jasné, že toto etické dilema bude muset být dříve či později řešeno. Prozatím jsme však od tohoto bodu poměrně daleko, a většinou v takovém stavu staří lidé stráví jen několik posledních dní, maximálně měsíců. A to bychom měli chtít zachovat.