Vztahy jsou občas komplikované a rozhodně to není procházka růžovou zahradou, jak si mnozí myslí. Právě naopak. Někdy je to ve vztazích složitější, než by si vůbec člověk mohl myslet. Když si to tak vezmeme, tak když se dva lidi mají rádi a navzájem se milují, tak pro sebe jsou schopní udělat cokoliv, tomu věřte. Láska nemá žádné hranice a ti, kteří spolu mají být, tak spolu zůstanou a všechno překonají. Když se dva lidi seznámí, tak je to na začátku krásné. Muž se snaží být romantický, nosí ženě květiny, dělá jí snídaně do postele. No jen mi řekněte, která žena by si to nepřála? Já si myslím, že každá žena by za to byla opravdu vděčná.

Jenže jde o to, jestli to muž dělá i po letech soužití. Jestli to není třeba jenom tak, že to dělá jenom na začátku a potom už třeba ne. Člověk by se měl soustředit na to, jestli ho ten druhý miluje. Musí to dokazovat. Alespoň u mě se teda řídím takovým heslem, že svou lásku by měl muž dokazovat ne slovy, ale činy. To znamená dát ženě pocit, že se na něj může kdykoliv spolehnout, že je pro něj ta jediná, ten jeho přístav a jeho útočiště. Tam, kam se žena vždycky může schovat, když nemá dobrou náladu a když je jí smutno a ouvej. Takhle by to mělo fungovat v každém vztahu, ale bohužel to tak není.

Většina vztahů z dnešní doby ztroskotá. Proč? Málo důvěry, lidi si nevěří navzájem, podvádějí se a hned chtějí vztah zahodit, místo co by se jej alespoň pokusili slepit. Poměrně častým tématem je nevěra, a to se potom nedivím, že ten druhý podvedený ukončí vztah. Pro mě je nevěra něco jako velká červená stopka, protože když se dva lidi milují, nikdy si tohle neudělají. A pokud tohle jeden z nich ve vztahu udělá a ani se za to nestydí a dělá, jako kdyby se nic nedělo, tak asi něco bude špatně. Na vztahu musí oba pracovat, a ne jenom jeden, to jsem se za ty roky naučila.