Každý, kdo nabízí své služby, se pochopitelně snaží naklonit si potenciální klienty. A i když nevím, zda na to jdou indické aerolinie docela správně, asi na jejich rozhodnutí něco bude. Jinak by to nedělaly. Vědomě by nepoškodily samy sebe.

Co že napadlo leteckou společnost IndiGo? Tato začíná už v srpnu se speciální službou pro ženy, které s ní cestují. Nejen že si tu bude už za pár dní možné vybrat sedadlo, na kterém chtějí lidé za letu sedět, ale naše (totiž jejich) drahé polovičky si budou moci současně zvolit, zda chtějí sedět vedle muže nebo ženy.

Inu, některé jejich ženy se prý lépe cítí vedle žen, a proč by jim tam tedy nevyšli vstříc? Když se bude některá žena odbavovat online, bude schopna podle barvy na plánku letadla rozeznat, kde sedí ženy, a bude si tak moci zvolit sedadlo právě vedle nich. Anebo ne, jak je libo.

Zatímco ženy budou tuto možnost mít, pro muže to neplatí. Ti ono barevné rozlišení neuvidí, a i nadále tedy nebudou do poslední vědět, kdo je jejich sousedním spolucestujícím.

Dá se to brát vlastně jako určitá diskriminace mužů. Protože když mají na výběr ženy, proč bychom neměli mít na výběr i my? Ale prý nejde o přehnaný feminismus. Prý jsou ženy tamními muži často obtěžovány v jiných dopravních prostředcích a aerolinie si nepřejí, aby se to dělo i u nich. A navíc to má znamenat i více pohodlí, protože ne každý se chce mačkat vedle daleko robustnějších chlapů. I když o tom si myslím své – znám i docela robustní ženy. Totiž pardon; hezky oplácané baculky.

Všichni jejich pasažéři prý mají nárok na jedinečný zážitek z cestování a možnost žen zvolit si za sousedku ženu patří mezi opatření, jež tomu mají napomoci.

Ale já jsem tolerantní. Když to tamní ženy chtějí, mají to mít. Mě se to vlastně ani netýká, protože v této zemi a s touto společností nelétám. Ale doufám, že se to nerozšíří až sem. Ne proto, že by mi vadil soused – chlap, ale proto, abych se nakonec do letadla vůbec dostal. Kdyby mě žádná žena neakceptovala za souseda…