Jednou z nejdůležitějších látek pro život v naší atmosféře je bezesporu kyslík. Zde je však potřeba zdůraznit, že navzdory obecnému přesvědčení se nejedná o jednotlivé atomy prvku kyslík, nýbrž tak nazýváme O₂, tedy molekulu tvořenou dvěma atomy kyslíku. Právě to je totiž jediná forma, kterou živé organismy na naší planetě dovedou využít. Zatímco však dnes je jeho obsah přibližně 21%, nebylo tomu tak vždy. Jak je ale něco takového vůbec možné?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že kyslík je ve své podstatě silně agresivní plyn. Právě on je příčinou toho, že se na železe objeví rez. První živé organismy jej samozřejmě nepotřebovaly, a jeho obsah v atmosféře byl v podstatě nulový. Jedná se totiž čistě o produkt fotosyntézy. Proto teprve tehdy, když tento způsob získávání energie začaly používat první primitivní řasy, se v naší atmosféře objevil. A byla to katastrofa.

V podstatě to bylo příčinou jednoho z prvních velkých vymírání. Jelikož jej totiž tehdy organismy neuměly zpracovávat, jeho množství neustále rostlo. Tento jed tak zahubil mnoho prvních organismů, než se ty ostatní přizpůsobily a nakonec jej také začaly využívat. Jako vedlejší efekt se pak naše nebe stalo modrým.

Kyslík se tak stal z jedu zdaleka nejdůležitější látkou pro život. Když se pak rozšířil na souš, jeho množství ještě vzrostlo. Nikoliv nejméně proto, že tehdejší rostliny musely mít fotosyntézu mnohem účinnější, a navíc nebylo ani tolik zvěře, která by je požírala. V podstatě si můžeme představit, že celá země byla v podstatě jedním velkým pralesem. Tak se stalo, že jeho obsah vystoupal až k 35% hranici. To umožnilo mimo jiné také vývoj obřího hmyzu, jako byly dvoumetrové vážky.

Po dopadu asteroidu, který vyhubil dinosaury, však zahynulo i velké množství rostlin. To spolu s rozdělením Pangey na kontinenty a jejich přesunutí i do chladnějších klimatických pásů způsobilo, že se hladina kyslíku již nikdy tak vysoko nevyšplhala. A to je pro nás dobře – v tak vysoké bychom totiž nemohli žít.