O současném rychlém technologickém pokroku asi není třeba hovořit. Koneckonců jej vidíme v podstatě všude kolem sebe. Obvykle jej vítáme, neboť nám naprostá většina vynálezů ulehčuje život. Stačí si jen uvědomit, kde bychom dnes byli bez internetu či mobilních telefonů. Mnozí pak využívají i možností, které nabízí například chytrá domácnost. Jen málokdo se však zamýšlí nad tím, že kromě pozitiv jsou tu i určitá negativa, cena, a nejen v penězích, kterou je potřeba za naše zvýšené pohodlí zaplatit.

Tou první je ztráta určitých dovedností. Stačí se jen zeptat, kdo z nás by byl ještě schopen vyprat prádlo ručně na valše, nebo řádně vysmýčit a vyprášit koberec, o nasazování okenic a podobných věcech ani nemluvě. Pokud to z nás totiž dělá stroj, není důvod, abychom to dělali sami. To však znamená, že se na nich stáváme v podstatě závislými, a v případě, že o ně přijdeme, budeme v pořádném problému. Jistě, tyto dovednosti se můžeme znovu naučit, avšak nebude to nijak jednoduché.

Pak je zde také prohlubování mezigenerační propasti. Starší lidé zkrátka již nedovedou pochopit nové technologie, a mladí zase nedokážou pochopit ty, které používají staří lidé. Tím se ještě více prohlubuje nedorozumění, které mezi oběma skupinami vzniká. Jistě, na obou stranách existují výjimky, avšak ty bohužel jen potvrzují pravidlo.

V neposlední řadě je zde také fakt, že čím více těchto vynálezů používáme, tím více za ně musíme platit, ať už jde o pořizovací cenu, opravy, nebo koupě nového když ten stávající doslouží. To je ostatně jedna z věcí, které přispívají k současné ekonomické situaci mnoha lidí. Samozřejmě nelze říci, že pokrok je špatný, naopak. Ve své podstatě nám zvyšuje kvalitu života. Problém je v tom, že většina lidí si neuvědomuje plnou cenu, kterou za něj platíme, a tak jej bere na lehkou váhu, a to je vždy recept na neštěstí.