O cestách do vesmíru sní lidstvo odjakživa. Vždy jsme chtěli vědět, co se skrývá u ostatních hvězd, a ačkoliv teleskopy a další zařízení nám dovedou na tyto otázky dát přibližnou odpověď, rozhodně je chceme navštívit. Není tedy divu, že již dlouhou dobu sníme o meziplanetárních letech – ty jsou ostatně základem mnoha vědecko-fantastických děl. Nakolik jsou ale reálná?

Zde je potřeba rozlišovat, na jakou planetu se chceme vypravit. Bude to nějaká v naší sluneční soustavě, nebo chceme prozkoumat některou, která obíhá úplně jinou hvězdu? Obě tyto věci totiž vyžadují něco úplně jiného, a jsou zcela jinak technologicky náročné.

Jistě, je pravdou, že mezihvězdné lety zatím nezvládáme. Cestu k našim sousedům, tedy k Marsu a Venuši, bychom s dostatkem financování zvládnout mohli. Jen je potřeba si uvědomit, že tyto sebou přináší určité problémy, na které je nutné být připraven. V první řadě je jasné, že oba tyto světy nejsou zrovna příjemné. Na Venuši ani přistát nejde, neboť její atmosféra je příliš hustá a tlak by loď rozmačkal i s posádkou uvnitř, ještě než by stihla dosednout. Na Marsu sice takový problém není, je však stejně nehostinný a pustý.

Počítat je potřeba také s tím, že cesta bude trvat přibližně dva roky. Pokud se bude jednat o cestu s návratem, je nutné tuto dobu zvýšit na čtyři až pět let. To je velmi dlouhá doba, kterou lidé stráví uzavřeni spolu na velmi malém prostoru. Ponorková nemoc existuje, a psychologické problémy, které by se vynořily, nelze brát na lehkou váhu.

Je tu samozřejmě také otázka potřebných zásob, ať už se jedná o jídlo a vodu, oblečení, nebo i náhradní díly pro případ, že by se na lodi něco porouchalo. A to vše bude nutné udržet v dobrém stavu po celou dobu letu i pobytu.

Není tedy divu, že se takovéto cesty zatím neplánují. V současnosti je však na programu cesta na Měsíc a začátek budování měsíční základny, a to je dobrý začátek.