Jedním ze stereotypů, které zná každý z nás, je křičící dítě v obchodě. Mnohdy má dokonce v podstatě záchvat, a není téměř nic, co by mohl rodič udělat, aby jej zastavil. Jistě, nikomu to není příjemné a otravuje to nejen zákazníky, ale i prodavače, kteří se s tím setkávají někdy i několikrát denně. Proto není na škodu se podívat, proč se děti takto chovají, a pokusit se tomu předejít.

Samozřejmě se chce říci, že dítě je zkrátka jen rozmazlené a brečí, protože nedostane to, co chce. Zkrátka by mělo dostat pár na zadek, aby si uvědomilo, že takhle se nechová. Ukazuje se však, že toto neřeší a ani se nepokouší řešit příčinu toho, proč se děti tak chovají. Ve skutečnosti to totiž není ani zdaleka jejich vina.

V první řadě si musíme uvědomit, že malé děti mají jen velmi omezenou schopnost filtrovat stimuly, které mu dávají jeho smysly. Dospělý člověk dokáže například v hlavě prakticky blokovat nepříjemný zvuk a nevnímat jej, pro dítě to ale možné není. Nemá na to zkrátka dost vyvinutý mozek.

Nyní si představme takový supermarket z pohledu dítěte. Všude samé blýskavé a jasné barvy, neustále hraje hudba, do toho se musí vyhýbat neustále davům lidí, kteří jej pro jeho výšku ani nevidí, a tak si ono musí dávat pozor, aby do někoho nevrazilo. K tomu se může přidat i únava, například pokud jej vezeme ze školky, kde si celý den hrálo, a případně i hlad.

A teď si uvědomme, že dítě nemá schopnost regulovat své emoce – co cítí, to zkrátka jde ven. A když dáme toto vše dohromady, je pochopitelné, že je toho na mrňouse moc, příliš na to, aby to dokázalo delší dobu zvládnout. Pak už stačí jen drobný impuls, například když rodič odmítne koupit čokoládu, a spustí se kaskáda.

Co tedy můžeme dělat? Především nebrat děti do supermarketů, dokud na to nejsou psychicky připraveny. A pokud už musíme, pak tam strávit co nejmenší dobu. Jistě, je to nepohodlné, ale ocení to nejen vaše dítě, ale i ostatní nakupující i prodavači.