S dětmi je opravdu někdy potíž. Nemyslím to, ale zle. Mám tím na mysli to, že když rodiče chodí do zaměstnání a děti jim onemocní, tak je potom vrátí ze školy anebo ze školky. Tohle je ale nejhorší v tom, když je třeba na jedno dítě jeden člověk. Když je to třeba matka samoživitelka nebo třeba i otec samoživitel. Tady to potom znamená, že ten rodič musí odejít ze zaměstnání a postarat se o dítě. Je logické, že žádnému zaměstnavateli by se tohle vůbec nelíbilo. I když samozřejmě by to měl vždycky každý pochopit. Ne dítě vždycky onemocní schválně.
A tohle zmiňuji kvůli tomu, že mě se tohle už během týdne stalo dvakrát. Jednou mi syna vrátili, že zlobil a že byl protivný. Potom mi zase syna vrátili, že měl průjem a že mu bylo špatně. Určitě si dokážete představit, jak se to mému zaměstnavateli vůbec nezamlouvalo. Když jsem dvakrát týdně musela odejít domů dřív. Samozřejmě, že i mně samotné to vadilo. Těšila jsem se, že až skončí velké letní prázdniny, že syn konečně půjde do školy a já budu mít už klid na zaměstnání a potom také na home office. Jenomže bohužel tohle ovlivnit vůbec nejde. Nejhorší také je, když vám potom třeba dítě týden zůstane doma.
A vy potom nevíte, kam s ním, abyste mohli chodit do zaměstnání. Kolikrát jsem ráda, že vedle bydlí stará sousedka. Ta známého syna opravdu od mala. Proto jsem ráda, že ona sama se mi nabídla, že kdybych někdy chtěla pohlídat syna, že mi ho moc s radostí pohlídá. Víte, ona je sama. Takže tady to potom znamená, že lidé, když nejsou sami, tak třeba mají i jiné záliby, ale když lidé jsou sami, tak jsou rádi, když třeba se o ně někdo postará anebo mají nějakou jinou zábavu. A právě tohle je případ naší sousedky. Naše sousedka je opravdu hodně ráda, že je právě si může brát i mého syna. Ona je za to ráda ona. Ona vnoučata nemá. A navíc její děti bydlí opravdu hodně daleko.